Úvodní stránka » Články o hornictví » Svornost - fárání 2017

Fárání na Svornosti                                                                                                                                 

Když nám kamarád Drobek z Měděnce nabídl možnost sfárat na dole Svornost v Jáchymově, ani na vteřinu jsme nezaváhali. V pátek 29. září skoro ráno vyjela ze Stráže a z České Lípy dvě auta bývalých hamerských horníků. Přesně v 9 hodin nás přivítal závodní dolu Jiří Pihera. V lampovně jsme se od něho dozvěděli několik zajímavých údajů o historii dolu. Stříbrný důl Svornost pochází z roku 1518 a od roku 1530 je nejstarším pracujícím dolem ve střední Evropě. Nyní je v provozu jako lázeňské zařízení pro místní radonové lázně. Když se roku 1518 hloubil, nesl jméno Konstantin. Jméno Svornost získal roku 1530 na památku ukončení sporů mezi místními těžaři. Spory byly často krvavé i s oběťmi na životě. Ke smíru přispěla králova výhružka odebráním horního práva! V roce 1864 narazili horníci v hloubce 530 metrů na pramen s vysokým obsahem radonu. Ten byl později pojmenován po Marii - Curie Sklodowské, která ze zdejších hornin izolovala radioaktivní rádium. Tato nositelka Nobelovy ceny na Svornosti v té době dokonce několikrát sfárala. To byl již počátek uranového hornictví. Zprvu se uran využíval ve sklářství, později pro výrobu jaderných zbraní a konečně je využíván v energetice. Nejsmutnější období Svornosti nastalo po roce 1949, kdy tu byl zřízen neblaze proslulý komunistický koncentrační tábor. Na tuto dobu zavzpomínal i náš čestný člen pan Šír, který v Jáchymově prožil několik krutých let! Dnešní využití a provoz dolu je zcela jiný. Důl dodává radonovou vodu do zdejších lázní. Zajímavou informací pro nás bylo, že zde fáral při pokusu o likvidaci havarovaného vrtu známý atlet Emil Zátopek. Poté, co veřejně odsoudil vstup sovětských vojsk do Československa v roce 1968, byl vyhozen z armády a pracoval jako vrtač. Když jsme se patřičně vystrojili, nasadili přilby a rozsvítili lampy, vcházíme do těžní klece. A je tu ten okamžik, na který se už 20 let těším. Slyším signál "jízda mužstva" a my se propadli do tmy!

Hlavou mi letí film z mého působení na šachtě 3 v Hamru. Sedím ze strany na "geháčku", motor řve a já páku výklopu lehce vyklápím a zaklápím. Stroj se po centimetrech zarývá do foroty. Konečně přitáhnu páku a na lžíci se kupí balík horniny. Lehounké drcnutí klece - stojím u páček vrtací soupravy KVV a sleduji, jak mizí bor v čelbě. To je doprovázeno zvukem, který z výrazného rachotu postupně přechází ve slábnoucí dunivou vibraci. Cítím lehký náraz klece o průvodnice. Já stojím u páček svorníkovací soupravy KSV. Lafeta je opřena o strop komory a právě vyjíždí bor z vývrtu. Když zcela vyjede, otočím lafetu o 180 stupňů. Do díry opatrně vsunu svorník, aby ho pneumatické kladivo zatlouklo.                                                                                                                                                                                                               Další ťuknutí - stojím na pracovní plošině PP-10 s Mírou Hájkem. Přes hlavu táhneme pletivo. Za opaskem kleště, několik destiček a v kapse matky. Destičky přišroubujeme přes pletivo ke svorníkům. Ještě rychle natáhnout flexibilní lutnu a můžeme ládovat. Lehký odraz klece - stojím před čelbou s navrtanou canadou (druh zálomu používaný na Hamersku) a kolem mě kamarádi Bendys, Lišák, Hrášek, Míra Hájek, Žížala, Honzík Bebzů, Kadlečák, Krákora, Joža Raček a Vašek Rybář. Všichni chvatně ládujeme střelivo do vývrtů. Ještě jedno ťuknutí klece - stojím na překopu, je slyšet svištivý zvuk, jak točím kličkou roznětnice. Volám "Pálíme", na to zmáčknu tlačítko PAL. Ozve se dunivá rána a z komory se vyvalí černý oblak spalin.

V tom se klec zhoupne a do očí nám zazáří světlo, jsme na místě! Jirka Piher otevře dvířka klece a my stojíme 500 metrů pod zemí na 12. patře dolu Svornost. Přejdeme přes pumpárnu do plně automatizovaného velínu, kde jsou kromě přístrojů ovládajících chod dolu taktéž přístroje Akademie věd ČR, které zaznamenávají seismické pohyby v zemské kůře. Konečně vyrážíme na 1500 metrů dlouhý prohlídkový okruh. Míjíme středověké dobývky se stopami želízka a mlátku. Dál pokračujeme chodbami s kovovou výztuží. Jiří nám ukázal všechny vrty, ze kterých je odčerpávána léčivá voda. Ochutnali jsme i teplou vodu z Běhounkova pramene. Postupně jsme navštívili všechny zdejší prameny. Jsou to: Curie, Běhounek, C1 a pramen Agricola. Po třech hodinách vycházíme plni dojmů z provozní budovy dolu Svornost. Trošku nás mrzí, že jsme nestihli zajít do stařin horizontu Daniel z počátku 16. století, kde na patře Barbora je 800 metrů od jámy nádherný vodopád. Sem Jáchymovští pustí jen horníky. Máme se alespoň na co těšit. Jirka nám slíbil, že nás k vodopádu někdy zavede. Děkujeme za úžasné pocity na Svornosti a jednou se vrátíme!

Zdař Bůh!                                                                                                            

Za Hornicko-historický spolek pod Ralskem                                                                                                                                                                    

Miroslav Janošek

Články o hornictví

archiv

Ples 2018

DSC_0732.JPG

TERMÍNY SCHŮZÍ HORNICKÉHO SPOLKU PRO ROK 2018

10.01.2018 - středa

12.02.2018 - pondělí

12.03.2018 - pondělí

09.04.2018 - pondělí

16.05.2018 - středa

13.06.2018 - středa

11.07.2018 - středa

10.09.2018 - pondělí

08.10.2018 - pondělí

14.11.2018 - středa

03.12.2018 - pondělí

Salonek restaurace Uran 15:20