Po hornických památkách, tentokráte z „Českého krasu“
Náš loňský první zkušební zájezd pro širokou veřejnost do Příbrami dopadl velmi dobře, a proto jsme i letos připravili prvomájový zájezd, tentokráte do Českého krasu.
Skupina loňských 17 účastníků se letos rozrostla o dalších 10 po poznání toužících turistů, neboť zájem o hornické památky začíná stoupat, což je příjemné zjištění.
V 5:30 hodin nastupuje do autobusu ve Stráži dvanáct nadšenců, v Mimoni k nim přibyla čtveřice Kuřívodských, které v České Lípě doplňuje jedenáctičlenná skupina. Poté, co se autobus prokličkuje dubskými zatáčkami do Mělníka, projede Slaným a Kladnem, zastaví v 8:30 hodin na parkovišti u chrustenické šachty. Tady nás přivítal, postavou malý ale hornickým srdcem velký, kamarád a správce dolu Miki Dobrý. Na hlavách „instalujeme“ přilby a naše skupina mizí ve štole železnorudného dolu. Miki nás seznámil s historií, ukázal zdejší techniku a předvedl v praxi ruční vrtání a bagrování faroty. Jeho poutavý výklad nemá chybu. Za jeho záslužnou činnost pro záchranu hornického dědictví jsme ho odměnili „čestnou medailí“ hornického spolku. Tím jsme ho dokonale překvapili a zaskočili. Na oplátku nám dojatý Miki věnoval celý sváteční den, ačkoliv je neustále plně pracovně vytížen.
Po výborném obědě v restauraci „Ve století“ jsme se přesunuli k nejromantičtějšímu lomu zdejší krajiny zvaný „Velká Amerika“. Tady nám opět Miki velmi zajímavě povyprávěl o historii této nádhery. Pak jsme přešli na protější stranu lomu a tady jsme se zastavili nad trestaneckým lomem u památníku věnovaném politickým vězňům, kteří tu v nelidských podmínkách neskutečně trpěli v letech 1949 až 1953. Hrůza! Na tomto pietním místě se slzami v očích zavzpomínal náš čestný člen pan Šír na své nedobrovolné působení v tomto táboře. Jeho vzpomínky na nejkrutější dobu jeho života jsou nedocenitelné především pro Mikiho, který se o problematiku trestně pracovního tábora Mořina intenzivně zajímá. Připravuje brožuru o této lokalitě a její neblahé historii. Jak konstatuje: „strach bývalých vězňů a totální odstřižení se od svého svědomí bachařů a jejich mlčení způsobilo absolutní zamlžení kruté pravdy tohoto místa“. Miki spolu s námi doslova hltal vzpomínky pana Šíra. Když jsme vstřebali tyto hrůzné skutečnosti, byl čas pokračovat do lomařského skanzenu „Solvayovy lomy.“ Tady nás naopak pohladilo po duši opravdové zaujetí přátel ze spolku „Barbora“. To, co dělají, je vskutku přínosem pro celou společnost. Lidství se ukáže teprve tehdy, když je člověk ochoten dát něco druhým. To zde v Solvayových lomech naplňují beze zbytku. Proto jsme i této společnosti předali alespoň „čestné uznání“ našeho hornického spolku.
Den se nachýlil a autobus uhání k domovu. Když člověk při loučení slyší slova chvály a uznání, dokonce se objevil i palec nahoru, je víc než jasné, že na 1. máj 2017 opět vyrazíme na hornický tématický zájezd.
Zdař Bůh
Za hornický spolek
Miroslav Janošek